„Nevím, není to tam napsáno“,

tabulka_drevina

odpověděla mladší maminka asi desetiletému synkovi na dotaz, co že je to za strom, pode nímž právě stojí.

Byl to krásný, určitě více než stoletý buk na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, napsáno to na něm ale opravdu nebylo, i když na kmeni bylo jinak připevněno několik tabulek – označení místa a nadmořské výšky a turistické značky. Přitom buk není zas tak nerozpoznatelný strom a dokonce se pod ním povalovaly zbytky loňských bukvic. Kdyby se chlapec ptal na některou rostlinu nebo kytku, o travinách ani nemluvě, bylo by to asi ještě horší. Ruku na srdce: kdo z nás pozná alespoň deset stromů, deset květin nebo bylin a pět trav? Případně něco tak prostého, jako je pšenice, žito, ječmen, oves, řepka  a kukuřice, když to roste na poli?

Milost Boží a tandemové kolo

tandem

Teď si asi trochu ťukáte na čelo: copak to je zanesmysl? Za tuto poněkud neobvyklou souvislost vyjímečně nemohu já, ale nikdo menší než řádně zvolený pan děkan teologické fakulty…

Před několika měsíci jsem byla v neděli na své oblíbené latinské mši svaté u sv.Ignáce v Praze na Karlově náměstí (po desetiletích zpívání v chrámovém sboru mám k latinské liturgii stále blízko a vždycky se těším na gregoriánský chorál – ale to jen na okraj). Pan profesor Armbruster tu neděli kázal na téma spolupráce s milostí Boží a použil poněkud neobvyklý příměr, nad nímž od té doby pravidelně přemýšlím. Řekl, že si to představuje trochu jako jízdu na tandemovém kole, které sice nikdy ve skutečnosti neviděl, ale má za to, že oba sice musí pořádně šlapat, ale jen jeden řídí.

Když k nám přišel svatý Mikuláš

mikulas

V minulém týdnu jsem byla na pracovním setkání našeho projektu AgroTourNet v Bulharsku, kde se jako obvykle sešli účastníci všech osmi zúčastněných zemí, tedy Bulharska, Francie, Kypru, Litvy, Nizozemí, Řecka, Velké Británie a České republiky. Protože Bulharsko je zemí přímořskou a my jsme se navíc sešli ve Varně, na břehu Černého moře, bylo na našem jídelníčku množství ryb a dalších mořských tvorů. Navštívili jsme ale také okolní vesnice a v jedné z nich hospodářství, kde chovají včely a vyrábějí všechno možné z medu a vosku. Co ale nedělají, jsou perníčky toho typu, na jaké jsme zvyklí u nás.