Jana Opočenská: Společně na cestě

spiritualita8

V tomto výkladu vycházím ze zprávy sestry N. Mandysové při výročním shromáždění našeho Fora, resp. z odstavce, nazvaného „Jaké otázky si klademe“. Jedna z prvních otázek zněla:

Co je f e m i n i s m u s ? Chtěla bych teď uvést několik vysvětlujících poznámek k následujícím pojmům : feminismus, patriarchát a sexismus. Nakonec – inkluzivní feminismus.

Feminismus je sociální hnutí s dlouhými dějinami, v moderní době rozvinuté do šíře a do hloubky. Je to filozofický a teologický směr, který upozorňuje na ženské hodnoty a dává jim prioritu. Těmito hodnotami je dar života, láska, vzájemnost, soucítění, sdílení, vzájemné povzbuzování a citlivost k přírodě, komplexnímu životnímu prostředí. Feminismus je ovšem advokacií pro ženy, zastáváním se žen. Když však pozorně sledujeme jeho vývoj až po dnešek, zjišťujeme: tomuto hnutí nikdy nezáleželo jen na osvobození žen z různých podob nespravedlnosti. Ženy zároveň myslely a myslí na to, co vede k dobrému životu pro všechny. Hledají cestu k lepšímu uspořádání celku, ke kvalitnější organizaci společnosti. Tuto naději mám i pro tu u nás se právě tvořící a vznikající stranu žen, zvanou „Rovnost šancí“.

Poslyšme, jak definuje – kdo je feministka – jedna z průkopnic a matek feministické teologie v Evropě, holandská katolická prof. Catharina Halkes: „Feministka je žena, která chce změnit struktury církve a společnosti, aby mohly vzniknout spravedlivější vztahy a aby každý člověk mohl přijít ke svému právu“ /L.Schottroff,J.Thiele:Gotteslehrerinnen, l0l/.- Samozřejmě, nejde jen o změnu pro změnu. Přejeme si, aby se náš svět stával lidštějším, udržitelnějším pro budoucnost. A pro srovnání ještě jedna lapidární definice, z pera protestantské teoložky DorotheeSölle: „Feminismus je průlom /nebo odchod , něm. der Aufbruch/ odchod žen z nedospělosti, cizími uložené a jimi samými zaviněné“ /Wacker, Schottroff,Schroer: Feministische Exegese, 34/. Nic nechci malovat na růžovo. Feminismus je složitý jev a sdílí víceznačnost všeho lidského usilování. Existuje v něm i proud, který volá po separaci a který nepřekonal trauma zraněnosti žen.

Feministické studie pracují se dvěma základními analytickými pojmy: patriarchát a sexismus.

Co je p a t r i a r c h á t ? Termín se překládá z řečtiny jako vláda otce nebo otců. Otcovská nadvláda. Je to pojem systémový. Označuje takovou organizaci rodiny a společnosti, která je založená na n a d v l á d ě , tj. na nedobrém, nevzájemném, pokřiveném vztahu. Toto je velmi důležité: pojmem patriarchát neoznačujeme jen panství mužů nad ženami. Je to celkový systém nadvlády, který obepíná všechny roviny společného života. Projevuje se v představě Boha, v prosazování stereotypů o ženství a ženskosti, ale také v diskriminaci jiných národů nebo ras, anebo chudých ve vlastní zemi.

Patriarchální systémy vznikaly postupně v dlouhých obdobích mezi sedmým a čtvrtým tisíciletím př.Kr. a dál. Co patriarchálnímu zřízení předcházelo, je možno rekonstruovat jen s obtížemi. Pozůstatky předpatriarchálních kultur se dochovaly až do současnosti u některých domorodých skupin v Indii a Číně i jinde. Vesměs prokazují silné postavení žen. Patriarchální uspořádání se vyvíjelo za přechodu od sběratelství potravy a lovu k polnohospodářství, osobnímu vlastnictví půdy, společně s třídním rozvrstvením a urbanizací. Prosazovala se suverenita mužské hlavy rodiny nade všemi dalšími závislými osobami v domácnosti. V klasických společnostech židovských, řeckých a římských to byly manželky, nevdané dcery, nedospělí synové, otroci a otrokyně. Podle římského práva náležela pod vládu a pravomoc otce také půda, domácí zvířata a věci. Synové a otroci se postupně mohli emancipovat. Trvale byly vystaveny otcově nadvládě ženské příslušnice domácnosti a zcela absolutně otrokyně. Ty neměly před zneužitím žádnou ochranu.

Jedním charakteristickým rysem patriarchátu je úsilí mužů o kontrolu nad ženami, prosazující se

l. na i n s t i t u č n í rovině, tj. v rodinách, na pracovištích, ve státních, kulturních a náboženských institucích. Patriarchát či patriarchalismus však funguje také

2. na i d e o v é a d i s k u r z i v n í rovině. Je to určitý pohled na svět, tj. pohled androcentrický. Muži jsou ve středu. Zkušenosti žen se ztrácejí. Někdy jakoby vybledala sama jejich existence.

Androcentrický obraz světa nacházíme v díle řeckého filozofa Aristotela /4.stol.př.Kr./. Aristoteles, který svými knihami velmi ovlivňoval i křesťanství, křesťanskou teologii, dělí svět důsledně na dvě poloviny. Jedna je údajně vyšší a druhá – hodnocena jako nižší, je jí podřízená. Aristoteles má zato, že aténští dospělí muži jsou určeni pro svobodu, veřejný život a myšlení. Rozum žen, dětí, otroků a cizinců je určen pro nutné, ale nesvobodné činnosti. Činnosti, které slouží základním potřebám a udržení lidského rodu.- Je toto falešné rozdělení světa – na vyšší, svobodnou a nižší, funkční sféru – jen minulostí? Nepřetrvávají rezidua vžitých patriarchálních ideí do současnosti? Pro mne se stalo důležitým rozpoznání, že patriarchální myšlenkové a organizační vzory hluboce ovlivnily a poznamenaly také křesťanství. Známý protestantský teolog Jürgen Moltmann konstatuje: „Křesťanství nebylo schopno úspěšně čelit systému mužské nadvlády. Již zcela záhy bylo okupováno muži a formováno tak, aby sloužilo patriarchátu. Mělo to ochromující účinek na jeho osvobozující potenciál“ /C.F.Parvey/ed./: The Community of Women and Men in the Church/.

Ve světovém ženském hnutí se nepřestává o patriarchátu diskutovat. Např. z řad teoložek z tzv. třetího světa se ozývá připomínka: ženy jsou do převládajícího patriarchálního systému také zapleteny a z něj profitují. Občas se podílely a podílejí n a útlaku, i na útlaku druhých žen.

Je dobré si uvědomit, že náš svět, realitu, která nás obklopuje, můžeme chápat n o v ě , obrazně řečeno, bez starých „aristotelských brýlí“, tj. bez ztrnulých dualismů. Existují ovšem určité duality: mužství a ženství, příroda a kultura, duševní práce a tělesná práce, lidé a zvířata, oblast soukromá a veřejná, atd. Nejsou to však protikladné skutečnosti a nelze jedny hodnotit jako vyšší a druhé jako nižší.

Vedle kategorie patriarchátu se setkáváme také s pojmem s e x i s m u s. Co je sexismus? Označuje se tak nerovnost ve společnosti, nadřazenost jednoho pohlaví nad druhým. V dějinách Západu se vyskytuje sexismus jen v podobě nadvlády mužů nad ženami. Podřízené pohlaví se stává předmětem různých druhů diskriminace a ne-fair jednání: projevuje se ekonomická diskriminace, menší plat za stejnou práci /stále aktuální, také u nás/, politická diskriminace – chybějící hlasovací právo nebo nedostatečná reprezentace, spirituální diskriminace – zákaz ordinace, vyučování nebo některých podob církevních úřadů. Při všech těchto podobách diskriminace osobnosti se nemohou prosadit, i když mají potřebnou kvalifikaci, vzdělání a schopnosti, protože rozhodujícím je jejich pohlaví. Důležitý je i sociální tlak. Očekává se, že se budeme držet striktně konvenčních rolí a tradičních stereotypů o mužském a ženském chování, speciálních odpovědností v soukromí.

K obhajobě oprávněnosti sexistických postojů se užívá argumentu o tom, že je něco přirozené anebo Bohem dané. Sexismus velmi poškozuje obě pohlaví. Nejen ženy, ale i muže. „Nemůžete někoho držet v bahně a nebýt v něm také ponořeni.“ Tohle řekl černošský předák B.T.Washington a myslel přitom na útisk černé rasy bílými. Totéž však platí o jakémkoliv útisku. Nespravedlností vždycky trpí lidství obětí i útočníků. Ve všech oblastech je třeba se oprošťovat od nadvlády a podřízenosti a společně uprostraňovat partnerské vzájemnosti.

Zajímavá otázka zní: Jak došlo k nerovnosti ve vztazích mužů a žen? Protože k tomu rozhodujícímu došlo v tomto problému již v předhistorické době, není možné žádné definitivní vysvětlení. Chci uvést jen jednu dost věrohodnou teorii.

Ve sběratelských a lovících lidských pospolitostech se nerovnost mezi pohlavími vyvinula z prosté dělby práce mezi muži a ženami. Protože všechny děti musely být v prvních letech života kojeny, ženy kvůli pravidelným dobám kojení musely zůstávat v blízkosti tábora, anebo musely děti nosit s sebou. Přejímaly proto úkoly, které jim umožňovaly zůstávat v blízkosti domova. Pěstovaly rostliny, sbíraly plody, vařily a šily. Muži – neschopní kojit- při obstarávání potravy se mohli dál vzdalovat. Zabývali se lovem. A stávali se bojovníky.Toto prvotní rozdělení práce mezi muži a ženami ještě nebylo nerovností pohlaví. Teprve když mezi jednotlivými kmeny nastal zápas o omezené zdroje, z nichž vítězně vycházeli ti nejsilnější, začali muži pohlížet na své role jako na nadřazené. Ženy začali pokládat za svůj majetek. Ženská schopnost rodit potomstvo se stávala pro kmeny důležitým zdrojem, který bylo možno koupit, prodat, darovat nebo ukrást. Zrodilo se prastaré sexistické pochopení mužské nadřazenosti, mužského vlastnění žen a kontroly nad ženami. Po staletí dál spoluutvářelo manželské zákonodárství. Ženy se naučily pohlížet na manželství jako na svůj hlavní životní cíl, i když v dějinách Západu se manželství stalo značně utlačitelskou sociální institucí. Pod povrchem konvencí se čas od času zvedal proti sexistickým názorům a postojům odpor.Touha po nastolení větší spravedlnosti mezi muži a ženami nikdy zcela neumlkla.

Současné badatelky nacházejí překvapivé stopy náboženského feminismu již ve středověku. Stopy křesťanského feminismu nově vystupují a vzbuzují pozornost v nově vydávaných a již necenzurovaných knihách žen, jako byla ve l2.stol. Hildegard z Bingen nebo v l6.stol Tereza z Avily.Stojí za to se s nimi seznámit.

Zastávám feminismus i n k l u z i v n í, tj. feminismus, kterému jde o sycení lidí ve všem jejich strádání, jak řekla jedna žena. Cílem je všestranné dobro žen , marginalizovaných mužů, dětí a mimolidského stvoření. Poslyšme k tomu dvě svědectví víry žen z třetího světa.

l. A f r i k a

Africké teoložky si kladou otázku: Kým je Ježíš Kristus pro Afriku, pro africké ženy a pro osoby a komunity sociálně znevýhodněné? Ježíš evangelia přichází jako přítel, léčitel, advokát a zdroj transformace, kterou africké ženy tolik potřebují. Ježíš je „prorážeč hranic“ /the boundary breaker/, zdroj naděje pro ženy, tísněné na všech stranách africkými náboženstvími a kulturami. Je to christologie, co podněcuje „teologii protestu“ afrických žen. Být feministkami pro ně znamená n e m l č e t . Nemlčet o životních otázkách, zvlášť když přinášejí ženám útisk. Mercy Amba Oduyoye, prof.teologie z Ghany, ekumenická pracovnice prohlašuje: „Zůstáváme otevřené k tomu, sdílet problémy se všemi, včetně afrických mužů, v práci pro společné dobro našich komunit“ /Dictionary of F.T.ll3-ll4/.

2. P a c i f i c k é o s t r o v y.

Jde o oblast velkých, středních a malých ostrovů kolem rovníku, v Pacifickém oceánu. Struktury tam žijících komunit jsou patriarchální. Tento jejich charakter prý ještě posílil vliv křesťanství. Muži pohlížejí na ženy jako na občany druhé třídy. A ženy? Téměř pasivně poslouchají jakákoliv rozhodnutí svého společenství. Práce feministických aktivistek se začíná dařit. Koordinátorka Lisa Mao z ostrova Fiji o tom píše: Feministická teoložka z Pacifických ostrovů si bere k srdci Ježíšovo poselství a aplikuje je tak, aby ženy povzbudilo. Aby se osvobodily ode všech forem útisku a společně s muži plně participovaly na rozhodnutích, užívajíce přitom svých dlouho pohřbených talentů /tamtéž, l09-ll0/. Ženy na Pacifických ostrovech se ve své práci a ve svých zápasech vyhýbají agresivním přístupům. Pocity nenávisti vůči mužům jsou jim cizí. Přes úžasnou prostorovou vzdálenost problémy a cíle žen v Oceánii a u nás – podle mne – prokazují překvapující podobnost.

Tam i tady jde a půjde o genuinní p a r t i c i p a c i na problémech budoucnosti. O uplatnění charismat, obdarování žen v sekulární společnosti a v církvích ke společnému dobrému, tj. pro dobré přežití všech a všeho. Víra nás znovu a znovu posiluje, abychom se nepřestávaly držet podpůrné moci Boží Přítomnosti v našem středu.

Na okraj ještě malá osobní poznámka. Během studia teologie a později, když jsem se vdala a vstoupila do zaměstnání jako vikářka, stále jsem vstřebávala mužsky promýšlenou teologii a církevní praxi. Jistě ne docela bez vnitřního užitku. Avšak novou perspektivu na život, na víru, na biblické svědectví, na dění a na vztahy jsem objevovala po letech mezi feministicky smýšlejícími křesťanskými ženami a muži. Nepřestávám za to být vděčná.

Chcete se vyjádřit k tématu? Přidejte váš názor.

37 komentářů k tématu “Jana Opočenská: Společně na cestě”

  1. Marvin napsal:

    .

    спасибо за инфу….

  2. Erik napsal:

    .

    good info!!…

  3. Daniel napsal:

    .

    ñïñ….

  4. Lyle napsal:

    .

    tnx for info!!…

  5. Marcus napsal:

    .

    thanks for information!…

  6. angelo napsal:

    .

    ñïñ!!…

  7. Kyle napsal:

    .

    ñýíêñ çà èíôó!…

  8. Bob napsal:

    .

    tnx for info!!…

  9. Brian napsal:

    .

    áëàãîäàðþ!…

  10. Eric napsal:

    .

    ñïàñèáî çà èíôó!!…

  11. gene napsal:

    .

    áëàãîäàðñòâóþ….

  12. Alexander napsal:

    .

    ñïàñèáî çà èíôó!!…

  13. morris napsal:

    .

    ñïñ çà èíôó….

  14. Chris napsal:

    .

    tnx for info!…

  15. Robert napsal:

    .

    good info!!…

  16. Travis napsal:

    .

    thanks….

  17. Herman napsal:

    .

    ñïñ çà èíôó!…

  18. freddie napsal:

    .

    ñïàñèáî….

  19. Rex napsal:

    .

    good info!!…

  20. kenny napsal:

    .

    tnx for info!!…

  21. warren napsal:

    .

    ñýíêñ çà èíôó….

  22. larry napsal:

    .

    tnx!!…

  23. steve napsal:

    .

    ñïñ!!…

  24. harvey napsal:

    .

    hello….

  25. Harvey napsal:

    .

    ñýíêñ çà èíôó!…

  26. Roy napsal:

    .

    áëàãîäàðåí!!…

  27. Lyle napsal:

    .

    tnx for info….

  28. george napsal:

    .

    ñïñ çà èíôó!!…

  29. Alfredo napsal:

    .

    ñïñ!…

  30. Cory napsal:

    .

    ñïñ çà èíôó….

  31. Guy napsal:

    .

    ñïàñèáî çà èíôó!!…

  32. tyler napsal:

    .

    ñïñ çà èíôó!…

  33. reginald napsal:

    .

    ñïñ!…

  34. Leslie napsal:

    .

    ñýíêñ çà èíôó!…

  35. cody napsal:

    .

    thank you!!…

  36. Julian napsal:

    .

    ñïñ!!…

Přidat komentář

*
Statistical data collected by Statpress SEOlution (blogcraft).